Hudba a tanec jsou neoddělitelné, jako dvě strany jedné mince. Hudba je srdcem každého tanečního vystoupení, ať už jde o klasický balet, energický hip hop nebo show, která se dotýká hranice jako je striptýz. Správná volba hudby může vytvořit atmosféru, vyprávět příběh a ovlivnit emoce publika.
Emocionální spojení: Hudba je klíčová pro vytvoření emocionálního spojení mezi tanečníkem a publikem. Tanečník vybírá hudbu, která odráží náladu, kterou chce vyjádřit – vášeň, smutek, radost nebo smyslnost. Například pro striptýz Brno se často volí hudba, která je pomalá, smyslná a která postupně graduje, což zvyšuje napětí a vzrušení.
Příběh v pohybu: Hudba je scénář, který tanečník přenáší do pohybu. Tanečník se učí rytmus a melodii, aby mohl vyprávět příběh. Každý beat, každý tón může inspirovat jiný pohyb. Tanečníci, kteří pracují v žánrech, kde se objevuje striptýz, často věnují velkou pozornost výběru hudby, aby se jejich vystoupení stalo uměleckým zážitkem.
Hudba je duší tance. Ať už se jedná o jakýkoli druh vystoupení, je to hudba, která dodává tanci význam a pomáhá divákům vnímat ho všemi smysly.
Zrození rebelie
Klasický balet s jeho přesnými pozicemi, choreografickými vzory a důrazem na vertikalitu a lehkost, už nepostačoval pro vyjádření složitých emocí moderního člověka. První průkopníci moderního tance, jako například Isadora Duncan, Martha Graham nebo Merce Cunningham, hledali nové cesty.
Isadora Duncan je často označována za „matku moderního tance“. Odmítala těsné kostýmy a špičky, tančila naboso v lehkých, volných šatech a inspirovala se přírodou a antickým uměním. Jejím cílem bylo uvolnit tělo a dát průchod přirozenému pohybu.
Martha Graham naopak rozvinula propracovanou techniku založenou na kontrakci a uvolnění (contraction and release), která se stala základem pro mnoho pozdějších stylů. Její choreografie se často zabývaly hlubokými psychologickými a existenciálními tématy.
Merce Cunningham posunul moderní tanec ještě dál, když do něj zavedl prvky náhody a abstrakce. V jeho tvorbě mohly být jednotlivé pohyby, hudba a scéna na sobě nezávislé, což divákovi umožňovalo interpretovat dílo po svém.